– jedná se o dvouslabičná slovesa třídy –(i)a, která jsou ve 3. os. času minulého prostého zakončena na –ė a intonace na přízvučné slabice je cirkumflexová či je přízvučná slabika krátká:
mekti (infinitiv; „namáčet“), mekė (3. os. prét.) –> sùmerkė, pàmerkė
vèžti (infinitiv; „vézt“), vẽžė (3. os. prét.) –> àtvežė, atsvežė, pavežė, parsvežė, nùvežė,
nusvežė, àpvežė, sùvežė, susvežė, švežė, išsvežė, ùžvežė, pàvežė
U víceslabičných sloves se přízvuk na předponu nepřemisťuje.
§ Výjimku tvoří předpona per-, která je u sloves vždy přízvučná.