v minulém čase

Přemisťování přízvuku na předpony dochází v minulém čase za těchto podmínek:

– jedná se o dvouslabičná slovesa třídy –(i)a, která jsou ve 3. os. času minulého prostého zakončena na –ė a intonace na přízvučné slabice je cirkumflexová či je přízvučná slabika krátká:

 mekti (infinitiv; „namáčet“), mekė (3. os. prét.) –> sùmerkė, pàmerkė

vèžti (infinitiv; „vézt“), vẽžė (3. os. prét.) –> àtvežė, atsvežė, pavežė, parsvežė, nùvežė,

nusvežė, àpvežė, sùvežė, susvežė, švežė, išsvežė, ùžvežė, pàvežė

U víceslabičných sloves se přízvuk na předponu nepřemisťuje.

§ Výjimku tvoří předpona per-, která je u sloves vždy přízvučná.