Konsonanty

Litevština má 45 konsonantických fonémů. Fonémy [x] = ch, [f] = f a [h] = h se vyskytují jen ve slovech cizího původu: fãktas (fakt), harmònija (hamonie), chaòsas (chaos).

 

Každý konsonantický foném kromě „j“ tvoří měkkostní korelaci, existuje tedy 22 měkkostně korelačních párů. Měkký konsonant je:

1. každý konsonant, po němž následuje přední vokál (e, ę, ė, i, į, y, diftongoid ie): Neringa (město na Kurské kose) [n’], menas (umění) [m’], bitė (včela) [b’]

 

1. konsonant může být měkký také před ostatními vokály, v takovém případě stojí za daným konsonantem spřežka „i“, tedy např. ve slově sisti (posílat) spřežka „si“ označuje měkké [s’].

 

§ kvalita měkkých konsonantů v porovnání s češtinou

Artikulace českých měkkých konsonantů ď, ť a ň vzniká za postavení jazyka výše u tvrdého patra než je tomu u litevských měkkých [d’], [t’] a [n’], výslovnost těchto litevských měkkých souhlásek je tedy o něco méně měkčí. Ostatní měkké souhlásky nemají v češtině obdoby, znalci ruštiny si mohou pomoci měkkostní korelací v ruštině (např. u [b] – [b’], [m] – [m’], [v] – [v’]), ruské tvrdé š či ž je však tvrdší než v litevštině.

 

výčet měkkých a tvrdých konsonantů:

[b] – [b’]: bùlvės (brambory) – bgti (běžet)

[ʦ] – [ʦ’]: cùkrus (cukr) – cepelinas (cepelín, tradiční lit. jídlo připomínající tvarem podlouhlé knedlíky)

[tʃ] – [tʃ’]: giñčas (hádka) – čià (tady)

[d] – [d’]: ãdata (jehla) – diẽvas (bůh)

[f] – [f’]: fãktas (fakt) – figūrà (figura, figurka, postava)

[g] – [g’]: gãbalas (kus, díl) – gėl (květina)

[h] – [h’]: hùmoras (humor) – hèrbas (erb)

[x] – [x’]: chòras (pěvecký sbor) – chirùrgas (chirurg)

[k] – [k’]: kùgelis (tradiční lit. jídlo z brambor) – kėd (židle)

[l] – [l’]: láimė (štěstí) – Lietuva (Litva)

[m] – [m’]: mandagùs (slušný) – mėsà (maso)

[n] – [n’]: naktìs (noc) – niẽkas (nic, nikdo)

[p] – [p’]: parúošti (připravit) – pelis (nůž)

[r] – [r’]: raĩdė (písmeno) – rekti (potřebovat)

[s] – [s’]: sunkùs (těžký) – sisti (posílat)

[ʃ] – [ʃ’]: šalìs (stát, země) – šiáurė (sever)

[t] – [t’]: tualètas (toelata, záchod) – patekti (říct)

[v] – [v’]: vadõvas (vedoucí) – vestùvės (svatba)

[z] – [z’]: zukis (zajíc) – zylė (sýkorka)

[ʒ] – [ʒ’]: žaslas (hračka) – žiemà (zima ­– roční období)

 

• měkčící elementy, tedy buď spřežka i, nebo přední vokály, měkčí celou bezprostředně předcházející skupinu hlásek: pliažas [p’l’] (pláž).