Litevština má 45 konsonantických fonémů. Fonémy [x] = ch, [f] = f a [h] = h se vyskytují jen ve slovech cizího původu: fãktas (fakt), harmònija (hamonie), chaòsas (chaos).
Každý konsonantický foném kromě „j“ tvoří měkkostní korelaci, existuje tedy 22 měkkostně korelačních párů. Měkký konsonant je:
- každý konsonant, po němž následuje přední vokál (e, ę, ė, i, į, y, diftongoid ie): Neringa (město na Kurské kose) [n’], menas (umění) [m’], bitė (včela) [b’]
- konsonant může být měkký také před ostatními vokály, v takovém případě stojí za daným konsonantem spřežka „i“, tedy např. ve slově sisti (posílat) spřežka „si“ označuje měkké [s’].
§ kvalita měkkých konsonantů v porovnání s češtinou
Artikulace českých měkkých konsonantů ď, ť a ň vzniká za postavení jazyka výše u tvrdého patra než je tomu u litevských měkkých [d’], [t’] a [n’], výslovnost těchto litevských měkkých souhlásek je tedy o něco méně měkčí. Ostatní měkké souhlásky nemají v češtině obdoby, znalci ruštiny si mohou pomoci měkkostní korelací v ruštině (např. u [b] – [b’], [m] – [m’], [v] – [v’]), ruské tvrdé š či ž je však tvrdší než v litevštině.
výčet měkkých a tvrdých konsonantů:
[b] – [b’]:
bùlvės (brambory) –
bgti (běžet)
[ʦ] – [ʦ’]:
cùkrus (cukr) –
cepelinas (cepelín, tradiční lit. jídlo připomínající tvarem podlouhlé knedlíky)
[tʃ] – [tʃ’]:
giñčas (hádka) –
čià (tady)
[d] – [d’]:
ãdata (jehla) –
diẽvas (bůh)
[f] – [f’]:
fãktas (fakt) –
figūrà (figura, figurka, postava)
[g] – [g’]:
gãbalas (kus, díl) –
gėl (květina)
[h] – [h’]:
hùmoras (humor) –
hèrbas (erb)
[x] – [x’]:
chòras (pěvecký sbor) –
chirùrgas (chirurg)
[k] – [k’]:
kùgelis (tradiční lit. jídlo z brambor) –
kėd (židle)
[l] – [l’]:
láimė (štěstí) –
Lietuva (Litva)
[m] – [m’]:
mandagùs (slušný) –
mėsà (maso)
[n] – [n’]:
naktìs (noc) –
niẽkas (nic, nikdo)
[p] – [p’]:
parúošti (připravit) –
pelis (nůž)
[r] – [r’]:
raĩdė (písmeno)
– rekti (potřebovat)
[s] – [s’]:
sunkùs (těžký) –
sisti (posílat)
[ʃ] – [ʃ’]:
šalìs (stát, země) –
šiáurė (sever)
[t] – [t’]:
tualètas (toelata, záchod) –
patekti (říct)
[v] – [v’]:
vadõvas (vedoucí) –
vestùvės (svatba)
[z] – [z’]:
zukis (zajíc) –
zylė (sýkorka)
[ʒ] – [ʒ’]:
žaslas (hračka) –
žiemà (zima – roční období)
- měkčící elementy, tedy buď spřežka i, nebo přední vokály, měkčí celou bezprostředně předcházející skupinu hlásek: pliažas [p’l’] (pláž).