Také nazýváno Saussorovým a Fortunatovým pravidlem (oba vědci jej objevili témeř současně nezávisle na sobě), které funguje také diachronicky. Ze synchronního pohledu říká, že:
Pokud je přízvuk na předposlední slabice slova krátký či má cirkumflexovou intonaci, v určitých tvarech slova* se přemisťuje přízvuk na poslední slabiku:
↑libovolný počet slabik označených „–“, předposlední slabika s gravisem či cirkumflexovou intonaci, poslední slabika
↑libovolný počet slabik označených „–“, poslední slabika, na kterou přeskočí přízvuk a příslušná slabičná intonace (pokud je slabika krátká, pak pouze krátký přázvuk značený gravisem, pokud dlouhá, tak na základě pravidla o slabičné intonaci na konci slova cirkumflexová intonace)
např. rañką (ak. sg., „ruka“) -> rankà (nom. sg.) (cirkumflex z předposlední slabiky skočí na poslední krátkou = gravisovou slabiku)
*slovní tvary, na které se přemisťuje přízvuk:
a) na koncovku nom. sg. f.:
Ãstą (ak. sg., f., ženské jméno) -> Astà (nom. sg. f.) A tù pažsti Ãstą? (Znáš Astu?) / Astà mùms niẽko nepasãkė. (Asta nám nic neřekla.)
msą (ak. sg., f., „maso“) -> mėsà (nom. sg. f.) Mẽs suválgėme vsą msą. (Snědli jsme všechno maso.) / Kokià mėsà táu patiñka? (Které maso máš rád/-a.)
knỹgą (ak. sg., f., „kniha“) -> knygà (nom. sg. f.) Vãkar pérskaičiau vsą knỹgą. (Včera jsem přečetl/-a celou knihu.) / Knygà lko atverstà. (Kniha zůstala otevřená.)
tiẽsą (ak. sg., f., „pravda“) -> tiesà (nom. sg. f.) Tiẽsą rekia įrodinti. (Pravdu bylo třeba dokázat.) / Tái tiesà. (To je pravda.)
viẽtą (ak. sg., f., „místo“) -> vietà (nom. sg. f.) Mùms rekia nueti t viẽtą. (Potřebujeme dojít na to místo.) / Tái yrà gražì vietà. (To je pěkné místo).
kdę (ak. sg., f., „židle“) -> kėd (nom. sg. f.) Pàimk t kdę! (Vezmi tu židli!) / Priẽ stãlo stóvi vienà kėd. (U stolu stojí jedna židle.)
b) na koncovky ak. pl. jmen**:
pištas (nom. sg. m., „prst“) -> pirštùs (ak. pl. m.) Jõ pištas ródo lángą. (Jeho prst ukazoval na okno.) / Mažiùkas jaũ móka suskaičiúoti visùs pirštùs. (Maličký již umí spočítat všechny prsty.)
kìtas (nom. sg. m., „jiný, další“) -> kitùs (ak. pl. m.) Ktas brólis tyljo. (Druhý bratr mlčel.) / Pažiūrkite kitùs. (Podívejte se na ostatní.)
kità (nom. sg. f., –//–) -> kitàs (ak. pl. f.) Prajo i kità dienà, bèt j neatjo. (Přešel ještě jeden den, ale ona nepřišla). / Pariñksime kitàs datàs. (Vybereme jiné datum.)
dvasià (nom. sg. f., „duše“) -> dvasiàs (ak. pl. f.) Agi gerà tàvo dvasià? (Je tvá duše dobrá?) / Sãkoma, kàd js mãto dvasiàs. (Říká se, že vidí duše.)
prẽkė (nom. sg. f., „výrobek“) -> prėkès (ak. pl. f.) Kokià prẽkė daba káinoja mažiaũ? (Jaký výrobek teď stojí míň?) / Nusipikome visàs reikalngas prėkès. (Koupili jsme si všechny potřebné výrobky.)
laũmė (nom. sg. f., mýtická bytost) -> laumès (ak. pl. f.) Laũmė yrà lietùvių mitològinių sakmi būtýbė. (Laumė je bytost litevských mytologických pověstí.) / Močiùtė sãkė, kàd jõs mamà jái dažna pãsakodavo apiẽ laumès. (Babička říkala, že jí její maminka často vypravovala o laumes.)
bùtas (nom. sg. m., „byt“) -> butùs (ak. pl. m.) Mán laba patko j bùtas. (Velmi se mi líbil jejich byt.) / Išsinúomoti naujs butùs brangù. (Pronajímat si nové byty je drahé.)
rãštas (nom. sg. m., „spis“) -> raštùs (ak. pl. m.) Šs rãštas bùvo ilga nepasekamas. (Tento spis byl dlouho nedostupný.) / Tyrintojas bibliotẽkoje rãdo senùs raštùs. (Badatel v knihovně našel staré spisy.)
peñktas (nom. sg. m., „pátý“ -> penktùs (ak. pl. m.) Màno draũgas atbgo peñktas. (Můj kamarád doběhl pátý.) / Dešifrãvimui rekia išrašýti visùs penktùs sãkinius. (Pro rozšifrování je třeba vypsat všechny páté věty.)
vyšnià (nom. sg. f., „vyšeň“) –> vyšniàs (ak. pl. f.) Vyšnià bùvo laba sald. (Vyšeň byla velmi sladká.) / A nežina, kàs suválgė visàs vyšniàs. (Nevíš, kdo snědl všechny vyšně?).
senẽlė (nom. sg. f., „babička“) -> senels (ak. pl. f.) Màno senẽlė màn visadà papãsakodavo gražiàs pãsakas. (Má babička mi vždy vypravovala krásné pohádky.) / Àš mačiaũ ab tàvo senelès. (Viděl/a jsem obě tvoje babičky.)
stiklìnis (nom. sg. m., „skleněný“) -> stikliniùs (ak. pl. m.) Stiklìnis kálnas yrà dãžnas lietùvių pãsakų motỹvas. (Skleněná hora je častým motivem litevských pohádek.) / Stikliniùs daktus sudsime víena ddelę krvą. (Skleněné věci dáme na jednu velkou hromadu.)
c) na koncovky instr. sg., jsou-li jimi -a, –e, –u:
añtras (nom. sg. m., „druhý“) -> antrù (instr. sg. m.) Parėjaũ nãmo añtras. (Přišel jsem domů druhý.) / Antrù téiginiu niẽkas nesidomjo. (Druhým tvrzením se nikdo nezabýval.)
bibliotekà (nom. sg. f., „knihovna“) -> bibliotekà (instr. sg. f.) Šì bibliotekà laba gražì. (Tato knihovna je velmi pěkná.) / Naujja bibliotekà mẽs ẽsame laba paténkinti. (S novou knihovnou jsme velmi spokojeni.)
pelis (nom. sg. m., „nůž“) -> peiliù (instr. sg. m.) Naũjas pelis dár aštrùs. (Nový nůž je ještě ostrý.) / Neveta rizikúoti, kàd kàs pamatýtu sù peiliù. (Pokud někoho vidíte s nožem v ruce, nemá cenu riskovat.)
gaidỹs (nom. sg. m., „kohout“) -> gaidžiù (instr. sg. m.) Gaidỹs rytè geda. (Kohout ráno kokrhá.) /Negiedók gaidžiù (např. mutujícím chlapcům)
gėl (nom. sg. f., „květina“) -> gėlè (instr. sg. f.) Msų daržẽlyje áuga neprasta gėl. (Na naší zahrádce roste neobvyklá květina.) / Kambarỹs papuõštas gėlè. (Pokoj je vyzdoben květinou.)
rõžė (nom. sg. f., „růže“) -> rožè (instr. sg. f.) Tà raudóna gėl yrà rõžė. (Ta růžová květina je růže). / Rožè niẽko nesugadìnsi. (Růží nic nepokazíš.)
kelevis (nom. sg. m., „pasažér“) -> keleiviù (instr. sg. f.) Kelevis keliáuja. (Cestovatel cestuje)./Óro úoste susitikaũ sù pažstamu keleiviù. (Na letišti jsem se potkal se známým cestovatelem.)
d) na lokativní koncovku –e (! toto pravidlo se nevztahuje na koncovku delší, která na svém konci také obsahuje e, tedy neplatí pro koncovky –oje, -ėje, -yje, -uje, -uose, -ose, -yse):
bùtas (nom. sg. m., „byt“) -> butè (lok. sg. m., „v bytě“) Netolì nuõ msų pardúodamas naũjas bùtas. (Nedaleko od nás je na prodej nový byt.) / Tamè butè dár nra stãlo. (V tom bytě ještě není stůl.)
kabinètas (nom. sg. m., „kabinet“) -> kabinetè (lok. sg. m., „v kabinetě“) A js nežinóte, ku yrà tàs kabinètas? (Nevíte, kde je ten kabinet?) / Palikaũ visùs dáiktus kabinetè. (Nechal jsem si všechny věci v kabinetu.)
nãmas (nom. sg. m., „dům“) -> namè (lok. sg. m., „v domě“) Nãmas priẽ parduotùvės rekonstrúojamas. (Dům vedle obchodu se rekontruuje.) / Šiamè namè pakabno neprastą fotogrãfiją. (V tomto domě pověsili neobvyklou fotografii).
stãlas (nom. sg. m., „stůl“) -> stalè (lok. sg. m., „na stole“) Màno kambaryjè yrà ddelis stãlas. (V mém pokoji je velký stůl.) / Stalè yrà stálčius. (Ve stole je šuplík.)
puodùkas (nom. sg. m., „hrníček“) -> puodukè (lok. sg. m., „v hrníčku“) Raudónas puodùkas ìš tolo mãtomas. (Červený hrneček je vidět z dálky.) / Puodukè palìko dár trùputį arbãtos. (V hrníčku zbylo ještě trochu čaje.)
atvirùkas (nom. sg. m., „pohled“) -> atvirukè (lok. sg. m., „na pohledu“) Añt stalõ bùvo padtas atvirùkas. (Na stole byl položen pohled.) /Atvirukè jìs rãšė, kàd vìskas yrà gera. (V dopise psal, že je vše v pořádku.)
miẽstas (nom. sg. m., „město“) -> miestè (lok. sg. m., „ve městě“) Priẽš msų akìs pasiródė miẽstas. (Před našima očima se objevilo město.) / Nóriu káimą, nenóriu bti miestè. (Chci na vesnici, už nechci být ve městě.)
e) na koncovky 1. a 2. os. přítomného či minulého času prostého. Základní formou, u které je hledán cirkumflex či gravis na předposlední slabice, je vždy 3. os. daného času:
kviẽtė (3. os. prét., „zval“) -> kviečiaũ (1. os. sg. prét.), kviete (2. os. sg. prét.) Draũge man kviẽtė, bèt àš nenuėjaũ. (Přítelkyně mě zvala, ale já jsem nepřišel/šla.) Àš jùs tap tàp kviečiaũ, láišką parašiaũ. (Zval/a jsem i vás, napsal/a jsem dopis.) A tù man kviete? (Zval jsi mě?).
ruõšia (3. os. préz., „připravuje“) -> ruošiù (1. os. sg. préz.), ruošì (2. os. sg. préz.) Mókytoja ruõšia tèstą. (Učitelka připravuje test.) Àš daba negaliù eti, ruošiù dóvaną. (Teď nemohu jít, připravuji dárky.) A tù tap pàt jaũ ruoš dóvanas? (Připravuješ už také dárky?)
võgė (3. os. prét., „kradl“) -> vogiaũ (1. os. sg. prét.), voge (2. os. prét.) Vyrškis võgė parduotùvėje. (Chlap kradl v obchodu.) Js mãnė, kàd àš vogiaũ. (Myslel, že jsem kradl/a.) Atsiprašaũ, bèt mán š tikrųjų atródė, kàd tù ta voge. (Omlouvám se, ale mně se opravdu zdálo, že jsi to kradl.)
nỹksta (3. os. préz., „ztrácí se, vymírá“) -> nykstù (1. os. sg. préz.), nykstì (2. os. sg. préz.) Yrà kalb, kuriõs nýksta. (Jsou jazyky, které vymírají.) Àš akysè nykstù. (Ztrácím se před očima.) Živle, tù nykst! (Živile, ty se vytrácíš!)
keliãvo (3. os. prét., „cestoval“) -> kaliavaũ (1. os. sg. prét.), keliava (2. os. sg. préz.) J jaunýsteje daũg keliãvo. (V mládí hodně cestovala.) I àš jaunýsteje keliavaũ. (I já jsem v mládí cestoval/a.) A tù kadà nórs keliava Ãziją? (Cestoval/a jsi někdy do Ázie?.)
tãrė (3. os. prét., „řekl, vyřkl“) -> tariaũ (1. os. sg. prét.), tare (2. os. sg. préz.) Kap tãrė, tap i padãrė. (Co řekl, to udělal/a.) K àš tariaũ? (Co jsem říkal/a?) A tù ta tare? (To jsi říkal/a ty?)
gebia (3. os. préz., „ctí“) -> gerbiù (1. os. sg. préz.), gerbì (2. os. sg. préz.) A yrà kàs nórs, k js gebia? (Je mu něco svaté?) Laba gerbiù sąžinngus žmonès. (Velmi ctím poctivé lidi.) K tù gerb? (Co ctíš ty?)
vẽda (3. os. préz., „vede“) -> vedù (1. os. sg. préz.), vedì (2. os. sg. préz.) Màno brólis šiañdien vẽda. (Můj bratr se dnes ení.) Àš vedù studentùs muziẽjų. (Vedu studenty do muzea.) A tù tikra ved ekskùrsijas põ Prãhą? (Opravdu děláš průvodce po Praze?)
rkia (3. os. préz., „křičí“) -> rėkiù (1. os. sg. préz.), rėkì (2. os. sg. préz.) Js visadà rkia. (On stále křičí.) Àš rėkiù š skaũsmo. (Křičím bolestí.) Kodl tù rėk? (Proč křičíš?)
vỹksta (3. os. préz., „děje se“/ „cestuje“) -> vykstù (1. os. sg. préz.), vykstì (2. os. sg. préz.) Kàs čià vỹksta? (Co se zde děje?) Àš vykstù Prãhą. (Jedu do Prahy.) Ku tù vykst? (Kam jedeš ty?)
liẽpia (3. os. préz., „přikazuje“) -> liepiù (1. os. sg. préz.), liepì (2. os. sg. préz.) Js mán liẽpia tylti. (Přikázal mi mlčet.) Àš jám liepiù kalbti. (Přikázal/a jsem mu mluvit.) Kodl tù jái liep sėdti? (Proč jsi jí přikázal sedět?)
Na co dát pozor:
põpierius (nom. sg., 3. slabika od konce, „papír“) -> popieriùs
-> põpierius (ak. pl., „papír“)
knas (nom. sg., „tělo“) -> kūnùs
-> knus
kùrti (infinitiv, „vytvářet“), kùria (3. os. préz.), krė (3. os. prét.)**
-> krė (3. os. prét.) -> kriu (1. os. sg.préz.), kri (2. os. sg. prét.)
-> krė (3. os. prét.) -> kriau (1. os. sg. prét.), krei (2. os. sg. prét.)
T romãną rašýtojas krė pùsę gyvẽnimo. (Ten román spisovatel tvořil půl života.) Àš kriau krósnį. (Zapaloval/a jsem kamna.) Tù krei daną. (Tvořil jsi píseň.)
** tradiční slovníkově uváděné tvary slovesa – infinitiv, 3. os. prézentu, 3. os. préterita