diferenciační schopnost slabičné intonace

 

Áukštas bernas štai žingsniuoja,

Pasipūtęs, išdidus.

Aũkštas net namų kilnojas.

Švarko ieškos – puota bus.

Ištvermingas Jonas mūs.

Aũšta rytas nuostabus.

Žiūri vargšas pro langelį.

Áušta pusryčiai, sūneli.

Girdi, káltas tėvo aidi,

Bet tai jam nė motais,

Jaučias katas jis dėl Onės,

Gailis, kad pilvotas.

Lepa rūtos jau daržely,

Nėr jai laimės šioj žemelėj,

Lémpą Onė užgesino.

Buvo Jonas ir paliko.

Mekia kojas po kelionės

Upės vanduo šaltas,

Mérkia akį jam mergiotės.

Jau ir Onės tvartas.

Laũk, prakeiktas piktavali,

Grįžk iš kur atjojęs,

Láuk, brangioji, jei tik nori,

Kito apsiašarojus.

(Raimonda Zasuvaitė)

 

Doslovný překlad:

Vysoký chlapec pochoduje,

nafoukaný, pyšný.

Zdvihá se i patro domu.

Bude hledat šaty, bude hostina.

Vytrvalý je náš Jan.

Rozsvěcí se překrásné ráno.

Hledí chudák z okna.

– Snídaně stydne, synku.

Slyšíš, ozývá se otcovo dláto,

Ale o tom on nemá zdání,

Cítí se vinen kvůli Aně,

Je mu líto, že je břichatý.

Povadají již rúty na zahrádce,

Není pro ni štěstí na této zemičce,

Lampa Aně zhasla.

Jan byl a zůstal.

Smáčí se nohy po cestě

Říční voda je chladná,

Mrká mu oko na děvče,

Už je tu i Anino stavení.

Ven, prokletý zloduchu,

Vrať se, odkud jsi přijel,

Čekej, drahá, uplakaná, chceš-li,

Na jiného.

 

 

 

 

Na uvedených homografech je vidět, že rozdílné slabičné intonace mohou mít v rámci stejně vypadajícího slova, resp. slovního tvaru, diferenciační schopnost. Kontext obvykle pomůže určit, o jaké slovo se jedná, pokud je ale nedostatečný, rozlišovací schopnost zůstává pouze slabičné intonaci.