Slabičná intonace na konci slova

1. a) Pokud je poslední slabika slova krátká a nachází se pod přízvukem, je označená gravisem (`): savè (ak. „sebe“), puikì (nom. pl. m. „výborní“).

1. b) Je-li poslední slabika slova dlouhá a nachází se pod přízvukem, má kromě několika výjimek vždy cirkumflexovou intonaci: vl (opět), ger (gen. pl. „dobrých“).

• výjimky:
• dativ:

gerems (dat. pl. m., „dobrým“), šešems (dat. pl. m., „šesti“), mán (dat. sg., „mně“), sáu (dat. sg., „sobě“), katms (dat. pl. f., „kočkám“)

• slovesa v imperativu, která měla v infinitivu na předposlední slabice akutovou intonaci:

bk (bti, „buď“), galvók (galvóti, „přemýšlej“), rašýk (rašýti, „piš“), dainúok (dainúoti, „zpívej“), manýk (manýti, „mysli“), bk (bgti, „běž“), skaitýk (skaitýti, „čti“)

• zkrácená forma infinitivu, pokud má nezkrácená forma na předposlední slabice akutovou intonaci:

melúot (meluoti, „lhát“), matýt (matýti, „vidět“), sėdt (sėdti, „sedět“)

• některá jednoslabičná či dvouslabičná neohebná slova:

dár (ještě), gál (snad, asi), jéi(gu) (jestliže), visái (zcela), bevéik (skoro), lýg (přesně), kek (kolik), jóg (že), nórs (přestože), rytój (ráno), anót (podle někoho), ven (jen, pouze), pusiáu (částečně, polo-), tiesióg (přímo, přesně…), užúot (místo toho, aby…)

• dvouslabičný lokativ má vždy přízvuk na poslední slabice (tj. na –e), slabika je krátká:

namuosè (lok. pl. m., „v domech“), visuosè (lok. pl. m., „ve všech“), languosè (lok. pl. m., „v oknech“), pirmuosè (lok. pl. m., „v prvních“), pilnosè (lok. pl. f., „v plných“), visosè (lok. pl. f., „ve všech“), žolėjè (lok. sg. f., „v trávě“)