Substantiva a adjektiva

Přízvuková paradigmata substantiv a adjektiv

4 přízvuková paradigmata

Stejně jako existují u jmen paradigmata skloňování (1. deklinace, 2. deklinace atd.), shlukují se litevská skloňovaná slova do skupin podle typu pohybu přízvuku v rámci jednotlivých pádů. Litevština má 4 přízvuková paradigmata (kirčuotės).

 

Jak bylo řečeno v úvodu k přízvuku a slabičné intonaci, přemisťování přízvuku v rámci slova se děje vždy mezi dvěma místy ve slově, tj. je-li slovo např. trojslabičné, přízvuk se pohybuje mezi dvěma slabikami, přičemž v každé z nich si zachovává svou intonaci:

sg.                                                pl.

nom.   vainas                                     vainai

gen.    vaino                                        vai

dat.    vainui                                       vainams

ak.      vainą                                        vaikinùs

inst.    vaiki                                       vainais

lok.    vaiki                                        vainuose

vok.   vaine                                         vainai

– např. u slova vaikinas (chlapec) se přízvuk přemisťuje mezi poslední a předposlední slabikou, nepřemístí se na první slabiku

 

U 1. a 2. přízvukového paradigmatu převažuje přízvuk na kmeni slova, naopak 3. a 4. přízvukové paradigma tíhne k přizvukování koncovky.

 

  1. a 3. přízvukové paradigma mívá akutovou intonaci, 2. a 4. s cirkumflexovou či gravis, tedy nejčastěji:

1 (´)   2 (`)/(~)     3 (´)   4(`)/(~)

 

 

Přízvukové paradigma určujeme podle místa přízvuku v dat. pl. a ak. pl.:

 

Při rozpisu dat. a ak. pl. ve sloupcích podle paradigmat získáme obrazec připomínající písmeno M:

Přízvukové Mbrolis = „bratr“, ratai =„vůz/kola“, darbas = „práce“, laukas = „pole“

 

(Zvukově:                                 bróliams               tams                       darbáms              laukáms

                                                brólius                   ratùs                             dárbus                laukùs)

 

značení přízvukového paradigmatu ve slovníku

 

Chceme-li zjistit, jakým způsobem je třeba dané slovo přízvukovat, najdeme si jeho lemma ve slovníku. K slovníkovému tvaru slovníky uvádějí číslo přízvukového paradigmatu, tedy „1–4“, u 3. paradigmatu navíc index „a“ či „b“, který označuje druh slabičné intonace – a = akutová, b = cirkumflexová, a číselný index, jenž uvádní, na jaké slabice od konce se přízvuk ve chvíli, kdy není na koncovce, nachází.

Příklad: pasiuntinỹs 34b („posel“)

1) „3“ říká, že přízvuk se v jednotlivých pádech bude přemisťovat podle 3. přízvukového paradigmatu (viz 3. přízvukové paradigma)

2) č. „4“ v indexu říká, že se přízvuk bude přemisťovat mezi poslední slabikou a 4. slabikou od konce, a to v těch pádech, které tak jsou určeny 3. přízvukovým paradigmatem

3) písmenko „b“ v indexu říká, že 4. slabika od konce bude buď krátká (gravisová), nebo s cirkumflexovou intonací – v tomto případě se jedná o cirkumflexovou intonaci: siuntinį (ak. sg.; viz také otevřená slabika)

Pozn. V případě 3. přízvukového paradigmatu, kde k takovým situacím dochází, je číselný index pro označení pořadí slabiky od konce užíván pro čtvrtou od konce a dále, tzn. značka 3a či 3b říká, že se přízvuk pohybuje mezi koncovou slabikou a třetí slabikou od konce.

 

Pro vypsání přízvukových paradigmat je vhodné slova rozdělit na dvouslabičná a víceslabičná.

Úvod > Substantiva a adjektiva