Stejně jako existují u jmen paradigmata skloňování (1. deklinace, 2. deklinace atd.), shlukují se litevská skloňovaná slova do skupin podle typu pohybu přízvuku v rámci jednotlivých pádů. Litevština má 4 přízvuková paradigmata (kirčuotės).
Jak bylo řečeno v úvodu k přízvuku a slabičné intonaci, přemisťování přízvuku v rámci slova se děje vždy mezi dvěma místy ve slově, tj. je-li slovo např. trojslabičné, přízvuk se pohybuje mezi dvěma slabikami, přičemž v každé z nich si zachovává svou intonaci:
sg. pl.
nom. vaikìnas vaikìnai
gen. vaikìno vaikìnų
dat. vaikìnui vaikìnams
ak. vaikìną vaikinùs
inst. vaikinù vaikìnais
lok. vaikinè vaikìnuose
vok. vaikìne vaikìnai
– např. u slova vaikinas (chlapec) se přízvuk přemisťuje mezi poslední a předposlední slabikou, nepřemístí se na první slabiku
U 1. a 2. přízvukového paradigmatu převažuje přízvuk na kmeni slova, naopak 3. a 4. přízvukové paradigma tíhne k přizvukování koncovky.
1 a 3. přízvukové paradigma mívá akutovou intonaci, 2. a 4. s cirkumflexovou či gravis, tedy nejčastěji:
Přízvukové paradigma určujeme podle místa přízvuku v dat. pl. a ak. pl.:
Při rozpisu dat. a ak. pl. ve sloupcích podle paradigmat získáme obrazec připomínající písmeno M:
brolis = „bratr“, ratai =„vůz/kola“, darbas = „práce“, laukas = „pole“
(Zvukově: bróliams rãtams darbáms laukáms
brólius ratùs dárbus laukùs)
Pro vypsání přízvukových paradigmat je vhodné slova rozdělit na dvouslabičná a víceslabičná.
