Chceme-li zjistit, jakým způsobem je třeba dané slovo přízvukovat, najdeme si jeho lemma ve slovníku. K slovníkovému tvaru slovníky uvádějí číslo přízvukového paradigmatu, tedy „1–4“, u 3. paradigmatu navíc index „a“ či „b“, který označuje druh slabičné intonace – a = akutová, b = cirkumflexová, a číselný index, jenž uvádní, na jaké slabice od konce se přízvuk ve chvíli, kdy není na koncovce, nachází.
Příklad: pasiuntinỹs 34b („posel“)
1) „3“ říká, že přízvuk se v jednotlivých pádech bude přemisťovat podle 3. přízvukového paradigmatu (viz 3. přízvukové paradigma)
2) č. „4“ v indexu říká, že se přízvuk bude přemisťovat mezi poslední slabikou a 4. slabikou od konce, a to v těch pádech, které tak jsou určeny 3. přízvukovým paradigmatem
3) písmenko „b“ v indexu říká, že 4. slabika od konce bude buď krátká (gravisová), nebo s cirkumflexovou intonací – v tomto případě se jedná o cirkumflexovou intonaci: pãsiuntinį (ak. sg.; viz také otevřená slabika)
Pozn. V případě 3. přízvukového paradigmatu, kde k takovým situacím dochází, je číselný index pro označení pořadí slabiky od konce užíván pro čtvrtou od konce a dále, tzn. značka 3a či 3b říká, že se přízvuk pohybuje mezi koncovou slabikou a třetí slabikou od konce.