3. přízvukové paradigma se v dat. a ak. plurálu vyznačuje opačným rozloženým přízvuků než 2. paradigma, tedy koncovým v dat. pl. a kmenovým ak. pl.:
Ve 3. přízvukovém paradigmatu se již přízvuk častěji přesouvá na koncovku, děje se tak zejm. v plurálu. V pozicích přízvuku na kmeni je akutová intonace.
Vybrané příklady ukazují pohyb přízvuku u deklinačních typů: 1. deklinace: kalnas „kopec, hora“, arklys „kůň“; 2. deklinace: galva „hlava“, gerklė „hrdlo“; 3. deklinace: širdis „srdce“; 4. deklinace: sūnus „syn“.
sg.
nom. kálnas arklỹs galvà gerkl širds sūnùs
gen. kálno árklio galvõs gerkls širdiẽs sūnaũs
dat. kálnui árkliui gálvai gérklei šrdžiai* snui
ak. kálną árklį gálvą gérklę šrdį snų
inst. kálnu árkliu gálva gérkle šrdimi sūnum
lok. kalnè arklyjè galvojè gerklėjè širdyjè sūnujè
vok. kálne arklỹ gálva gérkle širdiẽ sūnaũ
pl.
nom. kalna arklia gálvos gérklės šrdys snūs
gen. kaln arkli galv gerkli širdži sūn
dat. kalnáms arkliáms galvóms gerklms širdms sūnùms
ak. kálnus árklius gálvas gérkles šrdis snus
inst. kalnas arklias galvoms gerklėms širdims sūnums
lok. kalnuosè arkliuosè galvosè gerklėsè širdysè sūnuosè
vok. kalna arklia gálvos gérkles šrdys snus
*r –akutová intonace, viz diftongické spojení s i či u