U dvouslabičných přídavných jmen se přízvuk přemisťuje z koncovky na kořen, v pozici na kořeni má cirkumflexovou intonaci či je slabika krátká (funguje zde tedy pravidlo předposlední slabiky).
Dat. a ak. pl. připadá tedy na koncovku:
substantiva (laukas „pole“): adjektiva (lengvas „lehký, jednoduchý“):
Příklady 1. adjektivní deklinace: lengvas „lehký, snadný“ a 2. adjektivní deklinace: stiprus „silný“
m. f. m. f.
sg.
nom. leñgvas lengvà stiprùs stipr
gen. leñgvo lengvõs stipraũs stipriõs
dat. lengvám leñgvai stipriám stpriai
ak. leñgvą leñgvą stprių stprią
inst. lengvù lengvà stipriù stiprià
lok. lengvamè lengvojè stipriamè stipriojè
vok. leñgvas lengvà stiprùs stipr
pl.
nom. lengv leñgvos stpriūs stprios
gen. lengv lengv stipri stipri
dat. lengvems lengvóms stiprems stiprióms
ak. lengvùs lengvàs stipriùs stipriàs
inst. lengvas lengvoms stiprias stiprioms
lok. lengvuosè lengvosè stipriuosè stipriosè
vok. lengv leñgvos stpriūs stprios
