Stejně jako podstatná jména 1. přízvukového paradigmatu se vyznačují stálým přízvukem na kmeni slova. Pokud se přízvuk nachází na předposlední slabice, intonace je akutová, pokud na slabice od konce vzdálenější, může být intonace jakákoli.
V určujících pádech dat. a ak. pl. je přízvuk tedy na kmeni slova:
substantiva (brolis „bratr“): adjektiva (geltonus „žlutý“):
Podle 1. přízvukového paradigmatu se přízvukují přídavná jména:
a) zakončená na tyto přízvukované přípony:
–áusias, –áusia (přípona superlativu): didžiáusias, didžiáusia (největší), geriáusias, geriáusia (nejlepší)
–tas, –ta: duobtas, duobta (děravý o silnici), skyltas, skylta (děravý)
–ýkštis, –ýkštė: vakarýkštis, vakarýkštė (včerejší)
–ýlas, –a: akýlas, akýla (bystrý, pozorný)
–ngas, –nga: išmintngas, išmintnga (moudrý), derlngas, derlnga (plodný)
–iñtelis, –iñtelė: vieniñtelis, vieniñtelė (jediný)
–ýtas, –ýta: dantýtas, dantýta (zubatý, ozubený)
–ývas, –ýva: ankstývas, ankstýva (brzký)
-ókas, óka : didókas, didóka (trochu větší), vėliókas, velióka (trochu pozdější)
-ónas, óna: geltónas, geltóna (žlutý)
-ópas, ópa: dvejópas, dvejópa (dvojí, dvojaký)
-ótas, óta: barzdótas, barzdóta (vousatý)
-úotas, úota: plaukúotas, plaukúota (vlasatý)
-ùistas, -ùista: miegùistas, miegùista (ospalý)
b) zakončená na tyto nepřízvukované přípony:
–inis, inė (ne však medinis a některá další slova patřící ke 2. přízvukovému paradigmatu): mókslinis, mókslinė (vědecký)
–iškas, iškė: lietùviškas, lietùviška (litevský)
c) začínající těmito přízvukovanými předponami:
apý-: apýsunkis, apýsunkė (docela těžký)
pó-: póaukštis, póaukštė (docela vysoký)
pre-: prekvailis, prekvailė (přihlouplý)
Příklad: geltónas „žlutý“
sg. m. pl. m. sg. f. pl. f.
nom. geltónas geltóni geltóna geltónos
gen. geltóno geltónų geltónos geltónų
dat. geltónam geltóniems geltónai geltónoms
ak. geltóną geltónus geltóną geltónas
inst. geltónu geltónais geltóna geltónomis
lok. geltóname geltónuose geltónoje geltónose
vok. geltónas geltóni geltóna geltónos
