2. přízvukové paradigma víceslabičných přídavných jmen

2. přízvukové paradigma má vždy v dat. pl. přízvuk na kmeni, v ak. pl. na koncovce:

substantiva (ratai „vůz, kola“):     adjektiva (medinis „dřevěný“):

                  

 

U 2. přízvukového paradigmatu převažuje přízvukování na kmeni. Pokud se přízvuk nachází na předposlední slabice, je buď cirkumflexový, nebo je slabika krátká.V takovém případě funguje pravidlo předposlední slabiky.

 

Podle 2. přízvukového paradigmatu se přízvukují přídavná jména s těmito přízvukovanými příponami:

–anis, –anė: ketvirtanis, ketvirtanė (čtvereční)

–lis, –lė: mažutlis, mažutlė (malinký)

–ỹlis, –ỹlė: mažỹlis, mažỹlė (maličký)

–nis, –nė: auksnis, auksnė (zlatý), mednis, mednė (dřevěný); některá adj. s příponou –inis ale patří k 1. přízvukovému paradigmatu

–õnis, –õnė: vilnõnis, vilnõnė (vlněný)

–ùkas, –ùkė: mažučiùkas, mažučiùkė (malinkatý)

–utnis, –utnė: paskutnis, paskutnė (poslední)

–ùtis, –ùtė: mažùtis, mažùtė (maličkatý)

 

Příklad: medinis „dřevěný“

            sg. m.                           pl. m.                             sg. f.                               pl. f.

nom.   mednis                       medniai                       mednė                              mednės

gen.     mednio                       mednių                        mednės                            mednių

dat.      medniam                   medniams                   mednei                               mednėms

ak.       mednį                        mediniùs                       mednę                               medinès

inst.     mediniù                        medniais                   medinè                                 mednėmis

lok.     medniame                  medniuose                 mednėje                               mednėse

vok.    medni                         medniai                      medne                                 mednės