U dvouslabičných přídavných jmen se přízvuk přemisťuje z koncovky na kořen, pokud je pozice na kořeni na 2. slabice od konce, intonace je cirkumflexová nebo krátká (funguje pravidlo předposlední slabiky), nachází-li se dále, tak jakákoli.
Dat. a ak. pl. připadá tedy na koncovku:
substantiva (laukas „pole“): adjektiva (įdomus „zajímavý“):
Podle 4. přízvukového paradigmatu jsou přízvukována přídavná jména –u (v m., ve f. –i) deklinace s předponami:
ap-: apdairùs, apdair (opatrný, obezřetný)
at-: atkaklùs, atkakl (vytrvalý, neústupný)
į-: įdomùs, įdom (zajímavý)
iš-: išdidùs, išdid (pyšný)
nuo-: nuolaidùs, nuolaid (shovívavý, mírný)
pa-: palankùs, palank (příznivý)
pra-: pranašùs, pranaš (vynikající)
prie-: priekabùs, priekab (rýpavý)
san-: sandarùs, sandar (neprostupný, hermetický)
su-: sumanùs, suman (chytrý, důvtipný)
už-: užmaršùs, užmarš (zapomnětlivý)
Příklad: įdomus „zajímavý“
sg. m. pl. m. sg. f. pl. f.
nom. įdomùs įdõmūs įdom įdõmios
gen. įdomaũs įdomi įdomiõs įdomi
dat. įdomiám įdomems įdõmiai įdomióms
ak. įdõmų įdomiùs įdõmią įdomiàs
inst. įdomiù įdomias įdomià įdomioms
lok. įdomiamè įdomiuosè įdomiojè įdomiosè
vok. įdomùs įdõmūs įdom įdõmios
